Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


1.díl

2. března 2013 v 21:14 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...

Do třídy vešla stará ženská, která vypadala jako čarodějnice, na nose měla brýle. Všichni utichli a postavili se.
"Dobrý den studenti, posaďte se." řekla přísným hlasem a zadívala se na mě. Začínala jsem se bát.
"Tak, otevřete si knihy na straně 56 a začneme."všichni udělali, co řekla a nikdo nevydal ani hlásku.
Horlivě začala vysvětlovat učivo a přitom něco čmárala na tabuli, samé: x, y, a, b, c, d.. Prostě jen samé písmenka, kde jsou čísla sakra?
"Tak, kdo nám to přijde vypočítat?" začala se rozhlížet. "Á, vy, pojďte k tabuli." ukázala na mě.
Zvedla jsem se a neochotně šla, absolutně jsem netušila, co s tím příkladem dělat. A tak jsem se tam prostě postavila a stála mlčky, bez tohož abych napsala byť jen čárku.
"No, tak, bude to?" zeptala se mě nevrle ta baba.
Sklopila jsem hlavu, opravdu jsem se styděla. První den a hned si to takhle zkazím.
"Aha, takže slečna neví?"
Pokroutila jsem hlavou na znamení "ne".
"Tohle by zvládli děti na základní škole, takže jak to, že nevíte?" začala zvyšovat hlas. Byla jsem zticha.
"No, tak co budeme počítat jako první?"
Zase ticho.
"Slečno, vy máte IQ tykve, toto je úplně jednoduchý příklad!" vytrhla mi křídu z ruky a začala psát na tabuli další písmenka.
"No, běžte si sednout a za domácí úkol vypočítáte stranu 57 a 58." podívala se směrem ke mně.
Celá třída vyprskla smíchy. Nevydržela jsem to, s brekem jsem vyběhla ven ze třídy na nejbližší záchody, kde jsem se zamkla v kabince. Svezla jsem podél dveří na zem a začala vzlykat. Proč se to musí stát vždycky mě?
Do konce hodiny zbývalo dvacet minut. Někdo otevřel dveře a vstoupil.
"Zoey?" někdo zaklepal na dveře kabinky. Neodpovídala jsem.
"Já..učitelka chtěla, ať se jdu podívat, jestli jsi v pohodě. Jsem tvoje spolužačka, otevři prosím."
Setřela jsem si slzy a povolila zástrčku, pootevřela jsem dvířka a vstala ze země.
"Já jsem Wendy."řekla a vyhledala můj pohled v zrcadle.
"Hele, jsi v pohodě?"
"Jo." usmála jsem se na ni a opláchla si obličej vodou.
"Nebylo to hezký, ale kašli na ně, jsou to samí idioti."
"To neřeš, jsem už vážně v pohodě. Půjdeme?" ukázala jsem na dveře. A tak jsme teda šly, chodbou jsme se loudaly a než jsme otevřely dveře do třídy, zhluboka jsem se nadechla.
Vešly jsme a všechny pohledy směřovaly na mě, překvapivě. Wendy si šla sednout na konec třídy, já jsem se pomalým krokem přesunula zpět do své lavice, tedy k Austinovi. Byla jsem asi v půlce cesty, jeden z těch pitomých fotbalistů mi nastavil nohu a já zakopla a spadla. Třídou se opět rozezněl smích. Zvedla jsem se a s hlavou sklopenou pokračovala na místo…
Zbytek dne probíhal celkem v pohodě, až na pár poznámek na mou osobu. Přišel oběd, vešla jsem do jídelny, vzala si tácek s obědem a hledala nějaký volný stůl. Wendy na mě začala zběsile mávat a já ji byla vděčná, že první den nemusím obědvat sama. Sedla jsem si a usmála se na ni.
"Zoey, tohle jsou: Jim, Claire a Nick, jsou ze třeťáku. Lidi, tohle je Zoey, náš nový přírůstek." ukázala na ně postupně, tihle lidi se mnou do třídy nechodili.
"Ahoj." usmáli se na mě.
"Ahojte." usměv jsem jim oplatila.
"Wen, tak co ten idiot, Oliver. Už ti dal pokoj?" zeptal se jí Jim.
"Ne, ale tak co s tím nadělám." mykla rameny. "Oliver je ten, co ti podkopnul nohy." řekla mi pro ujasnění, asi pochopila z mého pohledu, že nemám potuchy, o koho jde. A tak jsme se začali prostě bavit a já měla pocit, že se známe strašně dlouho, smáli jsme se a já byla zase po všem tom utrpení šťastná, opravdu šťastná…
  • komentář potěší:)) Luc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabett Elizabett | Web | 3. března 2013 v 10:05 | Reagovat

na můj mail, který najdeš u mě na blogu v MENU, mi napiš a tam bychom se domluvili na ten design :) jestli ho teda chceš :)

2 Dem. Dem. | Web | 3. března 2013 v 12:37 | Reagovat

Áá, písmenka v matematice..největší zlo! :D Naštěstí mě to jde a minulý týden jsme to dobrali. :D :D Ale někdy na to taky koukám a říkám si, že aspoň dvě čísla by toho učitele nazabyla. :D
Vypadá to dobře. Doufám, že budu mít čas i na další díly. :)

3 vally vally | 6. března 2013 v 15:10 | Reagovat

nebyla to náhodou Prašivková? ¨:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama