Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Duben 2013

3.díl

10. dubna 2013 v 21:04 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...



"Zoey?" uslyšela jsem dívčí hlas. Skláněla se nade mnou Wen.
"Co tady děláš?" podívala jsem se na ni překvapeně.
"Sledovala jsem je, naplánovali to všechno už ve škole. Austin ti schválně vzal knížku, aby měli čas udělat tohle. Jsou to děsní pošahanci, nechápu je. A už vůbec nechápu Austina, co z toho všeho má, že naplánuje takovouhle akci. Je mi to líto." objala mě.
Já to věděla! Takový blbeček! Jo prostě na tyhle typy lidí mám čuch a u něj jsem se taky nemýlila, bohužel. Musím totiž uznat, že Austin je vážně pěkný.
"Hele zítra koupíme barvu a přemalujeme to, s JCN (Jim, Claire a Nick) ti pomůžeme, aspoň to bude rychleji." usmála se na mě.
Abych vám vysvětlila zkratku JCN, ona to vlastně tak ani není zkratka, ale jmenuje se tak jejich kapela. Hrajou už dva roky a mají celkem úspěch, Wen jim pomáhá zařizovat koncerty, dá se říct, že jim dělá manažera. Ale to jsem trochu odbočila.
"Děkuju." oplatila jsem jí úsměv a šly jsme společně dovnitř, slíbila, že mi ještě pomůže s tou hnusnou matikou. No, z toho učení stejně moc nebylo, spíš jsme jen tak kecaly.
Dozvěděla jsem se, že Austin s Megan chodí už od prváku, ale prý jim to moc neklape, každou chvilku se hádají, ale Megan se Austina prostě nevzdá a on to taky neudělá, protože má strach. Ale však co, je to zmetek! Tak ať si s ní zůstane.
Wen má v maturitním ročníku bráchu, který ovšem ve škole dělá, že jí nezná. Prý se za ní stydí, což moc nechápu, ale nechtěla jsem se v tom moc šťourat. Žijí jen s otcem…
No prostě jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí, když jsem se s Wendy loučila, venku už byla tma a zima. Bylo osm hodin večer.
Zavřela jsem dveře a vešla do kuchyně, s povzdechem jsem posbírala střepy z rozbité láhve od piva a vzala si něco k jídlu. Vyšla jsem do pokoje a vysprchovala se. Lehla jsem si do postele, v domě bylo ticho a tak jsem předpokládala, že otec odešel někam do hospody a matka, že teď někde brečí v koutku a nechce ničí přítomnost, stejně jako tomu bylo každý den. Začala jsem přemýšlet. Tenhle rok bude stát za prd, stejně jako předtím. Stejně jako když mě zničila. S touhle myšlenkou jsem usnula…

Nevědomky procházím školním parkovištěm, ale už teď se mi něco nezdá, všechny ty pohledy těch lidí. Nevšímám si jich a pokračuju v cestě, musím říct Tess, co se stalo včera na té párty. Z dálky ji vidím, je opět obklíčená davem nějakých holek, které by k ní chtěly patřit. Nojo, popularita má své nevýhody, povzdechnu si a blížím se k lavičce. Už se nadechuju, že pozdravím, když se všechny pohledy otočí na mě a všechno ztichne.
Tess mě doslova zabíjí pohledem, ten její falešný pláč znám už moc dobře, ale nechápu, co jsem zase pravedla.
"Děvko!" šeptne mi někdo za zády.

Otevřu oči. Všechno v tom snu bylo tak reálné, přesně tak jak se to stalo. Podívám se na budík, je teprve půl páté ráno. Hlasitě vydechnu a vstanu z postele, stejně bych už neusnula. Připravím si tepláky, tričko, mikinu a tenisky. Jdu se umýt a převléct. Do uší si dávám sluchátka a vycházím ven, je ještě příjemně chladno a já vybíhám do nejbližšího parku…

  • Tak jo, stejně tady nikdo nechodí a nikdo to nečte:D Je to děs, běs a hrůza! Ale já se snažím a pomaličku už to začíná nabírat obrátky!! Omlouvám se za neaktivitu, ale škola je bohužel přednější... :/ Teď se budu snažit tady tomu věnovat více, ale uvidíme..
    Tak snad se uvidíme brzy.. Luc