Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Květen 2013

5.díl

22. května 2013 v 16:13 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...

"A..Au..Austine?" začínám překvapeně mrkat. Otočil se a šel ke mně blíž.
"Neudělal jsem to, nevěděl jsem to, přísahám." řekne a upřeně se na mě zahledí.
"J..Já.."nenacházím vhodná slova, otáčím se směrem k plotu.
"Doufám, že se ti líbí."usmívá se.
Začínám tát jako kostka ledu a věřit mu. Stop! Tohle přesně chce, na to mu nenaletím.
"Hele za hodinu máme zápas a budou tam asi všichni, nechceš jít taky?" snaží se zachytit můj pohled. Dívám se mu do očí a začínám se ztrácet.
"Já..mám toho hodně do školy a ještě musím…"ztichnu.
"Takže nic nemáš a půjdeš." přibližuje se a je teď nebezpečně blízko.
Úkrok. Rána. Právě jsem si zničila barvou oblečení. Narazila jsem totiž na plot.
"Hele to není nejlepší nápad. Skoro nikoho tu neznám a Megan a spol. mě nemají rády…"hledám výmluvu.
"Tak se seznámíš. A o Megan a kluky se postarám."opět se přiblížil. "Prosím."zašeptal mi těsně u ucha. Ruku si opírá vedle mé hlavy a prohlíží si můj obličej.
"Já vážně nemůžu."snažím se vyhnout jeho pohledu, je tak strašně sexy. Co to plácám? Ale vážně je, zahryznu se do spodního rtu.
"Prooosííím."cítím jeho dech a dlouze se mi zadívá do očí.
"No tak možná na chvíli…"usmívám se nervózně.
"Fajn." usmívá se vítězoslavně a ještě víc se na mě natiskne. Mám strašnou chuť ho políbit, ani si to neuvědomím a zírám na jeho rty jako by to byl nějaký přízrak.
"Ehm."někdo si zakašle a my od sebe leknutím odskakujeme.
"Tak to jsme tady asi zbytečně." Wen se na mě dívá vražedným pohledem.
"Asi jo." odsekne Austin s úsměvem a bere si své věci. "Tak za půl hodiny na rohu, vyzvednu tě." pohladí mě po ruce a odchází.
"Co to bylo?"ptá se Wen uštěpačným tónem, nepoznávám ji.
Pokrčím rameny a objímám Jima, který čeká s otevřenou náručí. Obejmu i Nicka jen Claire tady není.
"Claire musela k doktorovi, je nemocná." vysvětluje Nick.
"Aha." přikývnu. "No tím pádem asi můžete zase jít domů."ukazuju na plot.
"Jo! To teda můžeme a taky že půjdeme!"vyjede na mě Wen a obrací se. "Kluci?" zastavuje se, když jí nikdo nenásleduje.
"Hele já zůstávám, chci ještě trochu pokecat." usmívá se na mě Jim.
"Jo já taky ještě zůstanu a stejně jsem chtěl jít na ten zápas."přitaká Nick.
"Fajn, tak si tu zůstaňte." řekne uraženě Wen a odchází rychlým krokem pryč.
"Co to bylo?" dívám se překvapeně na kluky.
"Ona je strašně urážlivej typ, na to si zvykneš." pokrčí Nick rameny.
"Ale proč se urazila? Co jsem jí udělala?" vyptávám se dál a otevírám branku, vcházíme na terasu a sedáme si.
"Hele já ji nikdy nepochopil. Vždycky když se někde objeví Austin nebo Oliver je jako vyměněná."pokračuje pro změnu Jim.
"A není třeba zamilovaná?"
Oba se začnou nahlas smát. "Věř mi, takhle to určitě není."směje se Nick dál.
"Hele máme asi patnáct minut, pak mám sraz s Austinem takže… Co budeme dělat?" ptám se, když se uklidní…
"Budeme hrát jednu poznávací hru!" vykřikne Jim a spiklenecky se podívá na Nicka. Začínám se bát, ale i tak souhlasím…
  • Tak jo.. tenhle díl mám napsaný asi týden.. chtěla jsem to tady dát včera, ale nestihla jsem to... Stejně je to asi jedno, když to nikdo nečte...
  • Musím se vám pochlubit mám novej IPhone :D a teď už zase musím jít.. snažím se psát kdy můžu, ale fakt to častěji nejde.. Bye Luc.

4.díl

6. května 2013 v 22:30 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...

Běžím, přemýšlím a pořádně nepozoruju cestu. Rána.
"Auu" zaskuhrám. Dívám se na něčí nataženou ruku. Austin. Nechávám jeho ruku nedotčenou a vstávám sama.
"Příště se líp dívej na cestu." usmívá se.
"Jo, jasný." řeknu nevrle a chci pokračovat v cestě.
"Hej Zoey!" zakřičí na mě v poslední chvíli.
"Co chceš?" neotáčím se.
"Je mi líto toho včerejška, nevěděl jsem, že tam jsou a co dělají. Kdybych to věděl, zastavil bych je." omlouvá se.
"Jo, jasně. Baví tě, mi tady lhát do očí?" ptám se, ale nekřičím.
"O čem to mluvíš?"
"Vím moc dobře, že tohle byl tvůj plán." pokrčím rameny a chci se už konečně rozběhnout, mám slzy v očích při vzpomínce na včerejšek.
"Počkej." chytne mě za ruku. "Kdo ti tohle navyprávěl?" otáčí mě k sobě a dívá se na mě nechápavě.
"Jediná holka, které tady zatím můžu věřit. Wen." slzy mi začínají téct po tvářích.
"Ta mrcha!" zanadává. "Já věděl, že to udělá znova."
"O čem to mluvíš?" začínám se zajímat.
"Nic, jen mi prosím věř, že v tomhle jsem vážně nejel."
"Smůla, tobě nevěřím. Promiň." otáčím se a vybíhám, už s ním nechci být ani minutu.
Domu přicházím přesně v 6:24 a jdu rovnou do sprchy. Maluju se a vlasy si zapletu do rybího copu. Oblékám se a beru si školní tašku, scházím po schodech dolů a beru si jablko k snídani.
Když vycházím z domu je přesně 7:35, takže mám ještě dost času. Cestou se stavím pro vanilkové latté do malé kavárny na rohu ulice. Do školy se loudám a do třídy vcházím těsně se zvoněním.
K mému překvapení moje lavice je prázdná a po Austinovi není ani stopy. Pokrčím rameny a jdu si sednout.
"Ahoj Zoey." kývne na mě Wen.
"Čauky." usměju se, víc si toho říct nestihneme, protože do třídy vchází učitelka. Máme matiku, opět.
"Mladá dámo doufám, že máte hotov úkol." dívá se na mě skrze brýle a nahání mi hrůzu.
Přikývnu, že ano a nesu jí papír s vypočítanou matikou. Usmívá se a já odcházím zpět do lavice.
Po Austinovi není vidu ani slechu až do konce vyučování a ani ta trubka Megan neví, kde je.
Její trapné narážky na mou osobu ignoruju a domlouvám se s Wen, že dneska přijdou i s JCN a pomůžou mi přemalovat plot.
Vracím se domů, je krásný slunečný den a já si toho užívám. Jdu pomalu se slunečními brýlemi na očích a přemýšlím.
Celá cesta je uzavřená a tak musím jít z druhé strany, aspoň si ještě jednou prohlédnu ten plot.
Blížím se k domu a nevěřím svým očím, co to??
  • Je to extra krátké, nudné atd. I know... ale prostě se musíme překousat přes ten začátek ;)
  • Tak fajn, nepřidávám, nejsem tady, ale není čas, není chuť psát a není nápad.. a to pak nejde... teď mě to zase chytlo, tak se pokusím přidávát častěji a zkusím si to předepsat dopředu.. I když sem nikdo nechodí, takže je to celkem jedno ;) Bye Luc.