Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Červen 2013

8.díl

27. června 2013 v 19:31 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...

"Zoey.. Notak neber si to tak." snažil se mě utěšit. Bez úspěchu.
"Jak se o tomhle dozvěděla?! Co jsem komu sakra udělala?"vzlykala jsem bez ustání.
"Akorát závidí. Víš, pro některé tady moc znamenáš."usmál se.
"Jo a pro koho? Všichni mě nenávidí, jsem vám tady jen pro smích. Je to úplně stejné jako tam!"zakřičela jsem.
"Všem ne."zašeptal. Naklonil se ke mně a zlehka otřel své rty o ty mé. Vzdálil se a mě opět pohltil chlad.
Značnou chvíli jsem to vstřebávala. Zvednul se a pomalu odcházel.
"Nicku! Počkej."zašeptala jsem, ale dost nahlas, aby to slyšel. Neotočil se, jen šel prostě dál až zmizel ve stínu otevřených dveří...

"Tak jsem tady."celý udýchaný přiběhl a sednul si vedle mě.
Kývla jsem a pořád tupě zírala před sebe.
"Povíš mi teda, co se stalo?"zeptal se po chvíli ticha.
"Já.. Ta scénka, ony.."nemohla jsem.
"Měli připravenou scénku, tu jsem viděl a? Co s ní?"
"Austine, já nemůžu.. A vůbec už musím jít."začala jsem se zvedat.
"No tak přece počkej."řekl zoufale.
"Hele já ti to neřeknu, na tolik ti nevěřím."řekla jsem zcela upřímně.
"Tak já tě aspoň odvezu."oponoval mi.
"Ne, díky. Chci se projít, trochu si pročistit hlavu."
"Tak tě doprovodím. Jen chci vědět, že jsi v pořádku." nedal se odbít.
A tak jsme šli. Ze začátku mlčky, doslova jsem se utápěla v tom trapném tichu.
"A jak se ti líbil zápas? Myslím tu hru."mrknul na mě.
"Ušlo to." lhostejně jsem pokrčila rameny.
A zase bylo ticho. Podívala jsem se na něj a naše oči se střetly. Vypadaly jako ta nejlahodnější čokoláda. Ach bože, proč jen musí být tak strašně přitažlivý?
A pak jsem si vzpomněla na Nicka. Jako bych dostala studenou sprchu.
"Byla o mně."řekla jsem po chvíli a sedla si na lavičku, kolem které jsme procházeli. Udiveně se na mě podíval.
"Ta scénka."upřesnila jsem. "To proto jsem se tam zhroutila."
Přisedl si. "Jak to myslíš, že byla o tobě?"
"Byla to moje minulost. Důvod, proč jsem přijela sem."
"Cože? Pořád nechápu."
"Ani nepochopíš."pokroutila jsem hlavou. Už, už jsem se chystala, že zase začnu mluvit, když jsem na konci ulice uslyšela její smích. "Zapomeň na to."podívala jsem se tím směrem. Sledovala nás. "Asi bys už měl jít."
"Hele.. Já si můžu dělat, co chci. Na Megan se teď vykašli. Mě zajímáš Ty."usmál se a pohladil mě po tváři.
"Kdybys tak věděl... Ale nechci mít ještě větší problémy."namítla jsem.
"Nebudeš, neboj. Nedovolím to."
"Proč? Proč bys to dělal? Proč tě to vůbec zajímá?"
"Jen prostě...chci vědět, co se za tím vším skrývá."
"O čem to mluvíš?"
"Myslím, jako kdo jsi. Chci tě poznat."usmál se, ale jeho odpověď nebyla upřímná.
"Běž, nebo brzo vyletí z kůže."
"Fajn. Ale kdyby sis chtěla promluvit… Tady. Kdykoli zavolej."dal mi kousek papírku s jeho číslem. Postavil se a šel rovnou k ní.
V 8 tady. Buď sám. Xx Z.
Odeslala jsem když jsem ho ještě měla na dohled. Pousmál se.
;)*
Jeho odpověď jsem zcela nepochopila, ale nechala jsem to plavat.
Klap. Klap. V rozhoštěném tichu se ozývaly pouze podpatky sličné blondýny. Tess se zrovna vracela z další párty.
"Ahoj lásko." objevil se u ní zcela opilý.
"Co po mě chceš?"vyštěkla. Bylo to ani ne deset minut, co se pohádali.
"Tebe." řekl s úsměvem a začal jí líbat.
"Přestaň!" vysmekla se mu a vlepila mu. "Seš opilej! Fuj!"
"Cojsi to právě teď udělala?" začínal zuřit, věděla, že tohle nedopadne dobře. "Ty čubko." vrazil jí pěstí. A jí vyhrkly slzy.
"Nech jí být!" vykřikla z dálky a i se svým klukem, který byl o hlavu větší než Wess, běžela své kamarádce na pomoc.
"Tss." zasmál se, otočil se a nemotorně se motal pryč.
"Jsi v pořádku?" objala ji.
Mojí další zastávkou byl Nick.
Zazvonila jsem u bílých dveří a nervózně klepala nohou, dokud se neotevřely.
"Co tady děláš Zoey?"podívala se na mě udiveně Claire.
"Přišla jsem za Nickem."
"Jo tak." Kývla hlavou. "Je nahoře, tak běž. Teď už mi je jasné proč byl tak přešlý. Odmítla jsi ho?!"
"Ne. Ale asi to tak pochopil." pokrčila jsem rameny.
Nasměrovala mě a já s úplně tou nejmenší dušičkou zaklepala na jeho dveře.
"Já nic nechci, tak mě nechte být."ozvalo se.
Pomalu jsem otevřela a vstoupila. Otočil se a ztuhl.
"Hele Nicku.."začala jsem.
"Jo, jo. Zůstaneme přátelé. To jsi mi dala dost jasně najevo už tam."ohradil se nevrle.
Sedla jsem si vedle něj na postel. "Co to meleš? Vždyť jsem na tebe volala, ať počkáš. To tys odešel."
"Co?"podíval se na mě udiveně.
"Pochop, byl to pro mě celkem dost šok a potřebovala jsem to zpracovat."
"Jasně." Kývl a přiblížil se kousek blíž ke mně. Díval se na mě s otázkou v očích.
Konec konců… Nick byl fajn a celkem i dost pěkný, ovšem věděla jsem, že chodit spolu nebudeme. Nešlo to, rozhodně ne teď. Ne po tom všem, co bylo.
"Každopádně.." Položila jsem mu ruku na stehno. "Já prostě teď vztah nechci a navíc pořádně se ani neznáme. Takže zatím to chci prostě nechat takhle." usmála jsem se.
"Tak dobře."usmál se a objal mě. "Ale nevylučuješ možnost, že bychom spolu někdy mohli být že?" Nadzvednul obočí. "Víš, protože já se do Tebe prostě zamiloval hned.
"Co bude, bude. Nevím. A nechci se tím teď zabývat. Žijme přítomností." mrkla jsem a dala mu pusu na líčko. "Tak v pondělí ve škole." usmála jsem se a šla pryč.
Do schůzky s Austinem mi zbývala dobrá půl hodina, tak jsem se prostě toulala po městě a najednou jsem nevěděla, kde jsem. Byla jsem v nějaké temné ulici, všechny světla byly rozbité, všude poházené odpadky a já se začala bát. Jak se odtud dostanu? Rozhlédla jsem se kolem sebe.
A pak jsem najednou spatřila osobu. Osobu mě velice dobře známou…

Oči jí zavázal šátkem a pomalu jí vedl do nejodlehlejšího pokoje. Zavřel a zamknul.
"Už můžu?" zachichotala se.
"Ano." zašeptal.
Sundala si šátek a snažila se svůj zrak přizpůsobit šeru. To ještě netušila, co jí čeká…
  • Nevím, kdy bude další.. v poslední době nemám moc dobré období + teď ty prázdniny.. no zkrátka nevím :D snad brzo...
    Luc.

7.díl

18. června 2013 v 21:54 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...


Zůstala jsem osiřele stát uprostřed parkoviště. Všichni procházeli kolem mě a dívali se na mě zavrhujícími pohledy. Sklopila jsem hlavu a pevně semkla svá oční víčka k sobě, snažíc se zastavit slzy. Povedlo se. Zhluboka jsem se nadechla a opět pozvedla hlavu.
"Co tu chceš?" vypískla na mě Megan. A kolem nás se utvořil menší kroužek.
"Co by. Přišla jsem se podívat na zápas." pokrčila jsem rameny a chtěla odejít. Nemohla jsem. Kroužek ze sebe udělal nepropustnou stěnu, ze které nebylo úniku.
"Ten zápas je jen pro zvané." dloubla do mě prstem.
"A to od kdy? A navíc, já pozvaná jsem." usmála jsem se.
"No tak na to zapomeň! Ty na ten stadion nevkročíš. To, že tě Austin pozval ze soucitu, to nic neznamená!" chytla mě za vlasy a začala tahat. "Jestli tě tam uvidím tak neskončíš dobře, holčičko." řekla potichu.
"Když myslíš." vytrhla jsem se ji a lokty si konečně prorazila cestu. Zaběhla jsem za nejbližší roh do temné uličky.

"Se mnou si nezahrávej! Víš moc dobře, co jsi udělala!" křičí a všichni kolem se smějou.
"Nevím, do háje Tess… Co jsem ti provedla, kdybys tak věděla, co se tam včera stalo." vyhrknou mi slzy do očí.
"Takže to víš! Wess mi všechno řekl, skončilas! Děvko!" křičí ještě víc. Její slova bodají do srdce jako dýka. Ví přesně, kam má mířit. "A nezapomeň si doma postěžovat tatínkovi. Ó moment, ty vlastně žádného nemáš. Ani se mu nedivím, že od vás zdrhnul." směje se.
Nemám slov, padám na kolena a tiše brečím.
"Dívejte se na ní, na chudinku." slyším jen pronikavý smích. A najednou mě někdo zvedá ze země a odvádí pryč. Nedívám se, kdo to je. Zavede mě jen kousíček za školu a pak zmizí…

Utírám si rozteklou řasenku a pevně se stavím na nohy. Znova už se položit nenechám. Nesmím.
Sebejistě vcházím bránou na hřiště a jdu do hlediště, kde už sedí Jim s Nickem a Claire. Pozdravím je a vykouzlím na tváři ten nejhezčí úsměv, jaký dokážu.
Zápas pomalu začíná a na hřiště vbíhají oba týmy. Naši hrajou v modrých dresech, hosté v bílých.
Austin se otáčí a mává na mě. Nenápadně taky zamávám a usměju se. Tak strašně moc mě to potěšilo. To je ten pocit, který jsem už hodně dlouho nezažila.
Otočím hlavou a vidím Megan, vypadá zcela nepříčetně. Její vybledlá tvář je zcela bez známek života.
Rychle jde za Austinem a lepí se na něj. Protáčím očima a radši se dívám jiným směrem.
Dole se hádá Wen a… Oliver?
"Hele, co spolu mají tihle dva?" nakláním se k Nickovi s tázavým pohledem.
"Minulost. Tím se nezabývej." mrkne na mě.
Náhle slyším zvuk píšťalky, zápas začíná. I když tomuhle sportu nerozumím, po chvíli se orientuju.
V první části vedeme a začíná přestávka.
Doprostřed hřiště vbíhají roztleskávačky v čele s tou blbkou a uvádí svou "vtipnou" scénku. Už teď mi je jasné, že to není dobré znamení a opravdu. Meganin spokojený výraz tomu celému jen svědčí.
Běžím k nejbližším schodům. Přes slzy nic moc nevidím, ale musím odtud vypadnout. Vbíhám až dolů na plac a těmi velkými dveřmi se dostávám přímo do šatny našich fotbalistů. Nikoho si nevšímám, jen prostě běžím pryč…
"Zoey!" slyším za sebou. Neotáčím se. "Počkej!" chytá mě za ruku.
"Co po mně ještě chceš? Tohle byl zase celý tvůj plán?" křičím, když stojíme před šatnou. "Povedlo se. Jsem totálně v háji. Spokojený?"
"O čem to sakra mluvíš?"
"Nech mě na pokoji. Měl by ses vrátit na hřiště." vyštěknu na něj.
"Hele já…" otáčí se k šatně pak zase ke mně.
"Já se o ní postarám." z ničeho nic se u mě objevuje Nick.
"Fajn. Teď musím zpátky, ale pak si o tom promluvíme. Ok?"
Krčím rameny. Protestně si sedám na zem a civím do zdi před sebou…
  • Tak jsem si trošku pospíšila a další díl je tady dřív... Možná stihnu i další, ale nwm jestli se mi bude chtít.. Při tom vedru se nechce nic... Luc.

Proč Ty?

17. června 2013 v 21:34 | Luc |  Jednodílovky

Tak jsem něco málo zkusila složit.. není to nic moc, v některých částech se to moc nerýmuje, ale vyjádřila jsem snad přesně to, co jsem na srdci měla ;)

Řekni mi proč? Proč spolu nemůžeme být?
Proč i přes to všechno? Proč nemůžu Tě mít?
Proč pořád v noci brečím při vzpomínkách na Tebe?
Proč každý večer modlím se a koukám na nebe?
Proč nemůžu po nocích spát?
Proč se mi o Tobě pořád musí zdát?
Proč ty sny nejsou i realita?
Proč cítím se jen využitá?
Proč chci jenom Tebe a nikdo jiný není?
Proč zrovna se jen krása tolik cení?
Proč nemůžu být já ta šťastná?
Proč bez Tebe cítím se tak prázdná?
Proč když na Tebe se podívám?
Proč zrovna s Tebou ty jiskřičky v očích mám?
Proč jen Ty mi vykouzlíš úsměv na tváři?
Proč zrovna s Tebou umím si představit své stáří?
Proč zrovna Ty, když o mě nestojíš?
Proč zrovna Ty mě vždycky znepokojíš?
Proč mi srdce tolik buší, když podívám se na Tebe?
Proč já mám strach jen o Tebe. Proč ne o sebe?
A tak se pořád ptám proč jen já?
Proč zrovna já byla tak hloupá?
Proč zrovna Tebe musím milovat?
Proč nemůžeš Tvé city ke mně opětovat?
Proč nemůžu ovlivnit své city?
Proč zrovna já končím tady a na druhé straně jsi Ty?


6.díl

17. června 2013 v 16:00 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...

Všude kolem duněla hlasitá hudba a dům se doslova otřásal v základech. Ve vzduchu se mísil pach alkoholu a cigaret. Všichni se bavili a tančili. Lili do sebe jednoho panáka za druhým, slavili. Slavili jeho narozeniny…
"Notak kotě, uvolni se." řekl jí do ucha a dál se o ní otíral na parketu.
Jen se zasmála a dál tancovali, oba už měli značně upito, ale ona ještě stále zřetelně vnímala. Za to on už byl zbaven smyslů, alkohol zcela pohltil jeho mysl.
"Nechceš jít někam, kde je větší klid?" zasmál se šibalsky.
"Jasně." pokrčila rameny a nechala se za ruku vést do druhého patra…

"A jak ta vaše poznávací hra funguje?" zasmála jsem se.
Kluci mi ve zkratce vysvětlili pravidla, bylo to vlastně něco jako flaška. S tím rozdílem, že když na tebe ukázalo hrdlo, řekl jsi něco o sobě a oni museli hádat, jestli je to pravda nebo ne. Když se netrefili, museli plnit úkoly. Nejzajímavější bylo, když Jim musel jen v trenkách běžet kolem domu a nějaká stará ženská ho bouchla holí přes zadek. To jsme se posmáli.
Půl hodina utekla jako voda a kluci se odebrali na zápas společně chvíli předtím, než pro mě přijel Austin.
Zastavil v tom svém luxusním černém fáru a jako pravý gentleman mi přišel otevřít dveře. Nastoupila jsem. Rychle oběhl auto a sedl za volant. Usmál se a pokroutil hlavou.
"Co je?" podívala jsem se na něj podezíravě.
"Nic." pomalu se rozjel.
Jeli jsme oba potichu, ale bylo to celkem příjemné ticho. Byli jsme už skoro u stadionu, když před Austinovo auto vlezla Megan a on prudce zabrzdil.
"Skloň hlavu." zašeptal. V duchu jsem děkovala jeho tmavým sklům.
Otevřel dveře, které nedovřel úplně.
"Seš úplně pitomej?" ozval se její pisklavý hlásek.
"Proč jako?"
"Táhneš ji na náš zápas? A ulíváš se ze školy, abys jí přemaloval naši práci?"
"Hele, dej si oraz jo? Zoey je celkem v pohodě holka."
"Tak Zoey? Je to namyšlená kráva! Opovaž se s ní bavit, jinak bude konec, rozumíš?!" vyjekla na něj a otočila se na odchod.
"Hele dej mi pokoj. Budu se bavit s kým chci!" zakřičel na ní.
"Jestli chceš, ať skončí tak jako tehdy.." nedopověděla.
"Má pravdu Austine, víš, co jí čeká…" slyšela jsem Olivera.
"Jí se nestane nic, o to se postarám. A klid lidi, je to v klidu." otočil se a nastoupil do auta.
Šlápnul na plyn a rozjel se strašně rychle.
"Co to mělo být?" zeptala jsem se a otočila hlavu.
"Neřeš to." nesouhlasně pokýval hlavou a zabrzdil.
"Doufám, že tě tam uvidím až do konce." mrknul na mě a zmizel.

Nevědomky procházím školním parkovištěm, ale už teď se mi něco nezdá, všechny ty pohledy těch lidí. Nevšímám si jich a pokračuju v cestě, musím říct Tess, co se stalo včera na té párty. Z dálky ji vidím, je opět obklíčená davem nějakých holek, které by k ní chtěly patřit. Nojo, popularita má své nevýhody, povzdechnu si a blížím se k lavičce. Už se nadechuju, že pozdravím, když se všechny pohledy otočí na mě a všechno ztichne.
Tess mě doslova zabíjí pohledem, ten její falešný pláč znám už moc dobře, ale nechápu, co jsem zase pravedla.
"Děvko!" šeptne mi někdo za zády.
Otáčím se, ale ta osoba rychle odbíhá pryč. Tess se zvedá z lavičky.
"Skončila jsi! Jsi nula!" šeptne mi do ucha a odkráčí pryč…

  • Tak se zase hlásím po dlouhé době :D Mám rozepsanou jednu jednodílovku, ale kvůli škole nestíhám :DD
  • další díl čekejte nejdřív koncem tohoto týdne...
  • Možná některé ty části nechápete, ale časem pochopíte;) jo je to o ničem, ale prostě mám to takhle rozvrhnuté...Luc.