Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


7.díl

18. června 2013 v 21:54 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...


Zůstala jsem osiřele stát uprostřed parkoviště. Všichni procházeli kolem mě a dívali se na mě zavrhujícími pohledy. Sklopila jsem hlavu a pevně semkla svá oční víčka k sobě, snažíc se zastavit slzy. Povedlo se. Zhluboka jsem se nadechla a opět pozvedla hlavu.
"Co tu chceš?" vypískla na mě Megan. A kolem nás se utvořil menší kroužek.
"Co by. Přišla jsem se podívat na zápas." pokrčila jsem rameny a chtěla odejít. Nemohla jsem. Kroužek ze sebe udělal nepropustnou stěnu, ze které nebylo úniku.
"Ten zápas je jen pro zvané." dloubla do mě prstem.
"A to od kdy? A navíc, já pozvaná jsem." usmála jsem se.
"No tak na to zapomeň! Ty na ten stadion nevkročíš. To, že tě Austin pozval ze soucitu, to nic neznamená!" chytla mě za vlasy a začala tahat. "Jestli tě tam uvidím tak neskončíš dobře, holčičko." řekla potichu.
"Když myslíš." vytrhla jsem se ji a lokty si konečně prorazila cestu. Zaběhla jsem za nejbližší roh do temné uličky.

"Se mnou si nezahrávej! Víš moc dobře, co jsi udělala!" křičí a všichni kolem se smějou.
"Nevím, do háje Tess… Co jsem ti provedla, kdybys tak věděla, co se tam včera stalo." vyhrknou mi slzy do očí.
"Takže to víš! Wess mi všechno řekl, skončilas! Děvko!" křičí ještě víc. Její slova bodají do srdce jako dýka. Ví přesně, kam má mířit. "A nezapomeň si doma postěžovat tatínkovi. Ó moment, ty vlastně žádného nemáš. Ani se mu nedivím, že od vás zdrhnul." směje se.
Nemám slov, padám na kolena a tiše brečím.
"Dívejte se na ní, na chudinku." slyším jen pronikavý smích. A najednou mě někdo zvedá ze země a odvádí pryč. Nedívám se, kdo to je. Zavede mě jen kousíček za školu a pak zmizí…

Utírám si rozteklou řasenku a pevně se stavím na nohy. Znova už se položit nenechám. Nesmím.
Sebejistě vcházím bránou na hřiště a jdu do hlediště, kde už sedí Jim s Nickem a Claire. Pozdravím je a vykouzlím na tváři ten nejhezčí úsměv, jaký dokážu.
Zápas pomalu začíná a na hřiště vbíhají oba týmy. Naši hrajou v modrých dresech, hosté v bílých.
Austin se otáčí a mává na mě. Nenápadně taky zamávám a usměju se. Tak strašně moc mě to potěšilo. To je ten pocit, který jsem už hodně dlouho nezažila.
Otočím hlavou a vidím Megan, vypadá zcela nepříčetně. Její vybledlá tvář je zcela bez známek života.
Rychle jde za Austinem a lepí se na něj. Protáčím očima a radši se dívám jiným směrem.
Dole se hádá Wen a… Oliver?
"Hele, co spolu mají tihle dva?" nakláním se k Nickovi s tázavým pohledem.
"Minulost. Tím se nezabývej." mrkne na mě.
Náhle slyším zvuk píšťalky, zápas začíná. I když tomuhle sportu nerozumím, po chvíli se orientuju.
V první části vedeme a začíná přestávka.
Doprostřed hřiště vbíhají roztleskávačky v čele s tou blbkou a uvádí svou "vtipnou" scénku. Už teď mi je jasné, že to není dobré znamení a opravdu. Meganin spokojený výraz tomu celému jen svědčí.
Běžím k nejbližším schodům. Přes slzy nic moc nevidím, ale musím odtud vypadnout. Vbíhám až dolů na plac a těmi velkými dveřmi se dostávám přímo do šatny našich fotbalistů. Nikoho si nevšímám, jen prostě běžím pryč…
"Zoey!" slyším za sebou. Neotáčím se. "Počkej!" chytá mě za ruku.
"Co po mně ještě chceš? Tohle byl zase celý tvůj plán?" křičím, když stojíme před šatnou. "Povedlo se. Jsem totálně v háji. Spokojený?"
"O čem to sakra mluvíš?"
"Nech mě na pokoji. Měl by ses vrátit na hřiště." vyštěknu na něj.
"Hele já…" otáčí se k šatně pak zase ke mně.
"Já se o ní postarám." z ničeho nic se u mě objevuje Nick.
"Fajn. Teď musím zpátky, ale pak si o tom promluvíme. Ok?"
Krčím rameny. Protestně si sedám na zem a civím do zdi před sebou…
  • Tak jsem si trošku pospíšila a další díl je tady dřív... Možná stihnu i další, ale nwm jestli se mi bude chtít.. Při tom vedru se nechce nic... Luc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dem. Dem. | Web | 23. června 2013 v 18:39 | Reagovat

Dej sem další díl. :D Rychle a pak mi dej vědět na blog. :D Už to asi chápu, to kurzový písmo. Já jsem janek, na mě se musí někdy pomalu a hlavně, když jsem tu povídku delší dobu nečetla, tak mám pak guláš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama