Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Červenec 2013

9.díl

25. července 2013 v 19:56 | Luc |  Nic není tak, jak se zdá...

Chvíli jsem jen tak stála na místě s pusou do kořán, pak jsem se otočila a šla zpátky. Zahnula jsem do vedlejší ulice a vytočila Austinovo číslo.
"Prosím?" ozval se starší ženský hlas.
"Já sháním Austina."řekla jsem rozklepaně.
"Austine! Austine Jamesi Drakeu!" zakřičela a dupala po schodech. "Volá ti nějaká slečna."
"Prosím?" ozvalo se.
"Austine, tady Zoey."
"To už je tolik? Sakra! Hned tam budu!" plácnul se do čela.
"Austine!"zakřičela jsem. "Jsem někde v nějaký ulici, vůbec to tady neznám. Ztratila jsem se."
"Oh. Dobře, popiš to. Nebo není tam někde název? Vyzvednu tě."
Rozhlédla jsem se, do očí mě praštila velká cedule. "Rosherville 25."oznámila jsem mu.
"Fajn."řekl a položil.
Asi po pěti minutách stání na místě, se vzadu v ulici otevřela branka a z ní vylezl usměvavý Austin.
"Ahoj."došel ke mně a uvěznil ve svém objetí.
Rozpačitě jsem své ruce obmotala kolem něj a chvíli jsme prostě jen tak stáli potichu. Nemůžu říct, že by to bylo nepříjemné, to spíš naopak.
"Jdeme?" odtáhl se a usmál se. Znova.
"Jo, jasně."
Místo původního místa určení jsme nakonec došli do nedalekého parku. Sedli jsme si každý na jeden konec lavičky.
"Tak.." snažil se nahodit řeč.
"Tak.." zasmála jsem se nervózně.
"Řekneš mi to teda?" posunul se o kousek blíž ke mně.
"Dej mi jeden důvod, proč bych měla?!"
"Tak tohle už jsme řešili. Prostě chci vědět, kdo jsi."
"O sobě ti můžu říct něco málo, ale tohle ne. Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych ti měla věřit natolik, že bych ti svěřila své největší tajemství?!"
"Fajn. Moje celé jméno je Austin James Ahméd Drake. Můj otec byl žid. Mám jednoho staršího bratra, kterého vlastně ani moc neznám. Bojím se tmy, každý večer usínám s rozsvíceným světlem a taky se bojím výšek a bouřek. Když se moc směju, chrochtám jako prase. Do Megan jsem byl sice zamilovaný, ale to ještě předtím než jsem poznal, kdo vlastně je. Teď se na ni skoro nemůžu ani podívat, ale nemůžu jít dát konec…Tohle jsou věci, které o mě nikdo až doteď nevěděl." vychrlil ze sebe a já seděla s pusou dokořán.
"Ok, tohle je sice fajn, ale pořád nemám pocit, že bych ti měla věřit."pokrčila jsem rameny.
"Nemůžu jí dát konec, protože se naši znají a předpokládá se, že se jednoho dne vezmeme a budeme mít dětičky. Nechci zklamat mámu, protože jsem jediný, kdo jí zbyl." pokračoval.
Pokroutila jsem hlavou. "Takže se budeš tvářit, jak jsi zamilovaný. Hm."
"Nebudu. Ne pořád, jen prostě musím nějak vymyslet, jak to ukončit, aby se nikomu nic nestalo. Abych nikomu neublížil."
"Tak to je vážně super." pokrčila jsem lhostejně rameny a protočila oči.
"Ale vždyť tohle ti vlastně může být jedno. Nezáleží ti na mně. Jsem podle tebe jen další nemachrovaný sportovec. Nemám pravdu?" otočil se zády ke mně.
"Nemáš. Ještě včera to tak sice bylo, ale po dnešku jsem změnila názor." Opatrně jsem položila ruku na jeho rameno.
Otočil se zpátky a usmál se. "Děkuju."
"Ale víš, co mi pořád nejde do hlavy? Proč se staráš? Proč se o mě zajímáš? Proč ti záleží na tom, co si myslím zrovna já o tobě?"
"Protože…" zase byl až nebezpečně blízko, jenže pro tentokrát nás už neměl kdo vyrušit. Utápěla jsem se v jeho hnědých očích a pak se to najednou stalo. Bylo to krátké a nesmělé, ale přitom krásné. "Protože se mi líbíš."dokončil větu a nervózně se podrbal za uchem.
Začala jsem se smát. "Já? Aha. Dobrý vtip."
"Ale opravdu!"
"Co to má být Austine? Další vtípek? Já ti na to neskočím. Znova už ne."
"Já ale mluvím opravdu vážně! Vím, jsi tady jenom tři dny a za tu dobu jsem na tebe asi neudělal moc dobrý dojem. Asi nikdo z nás. A taky netvrdím, že tě miluju nebo s tebou chci chodit… Jen prostě říkám, že jsi pěkná a líbíš se mi. A chci, abychom byli kamarádi. Chci tě prostě poznat."
Nic jsem mu na to neřekla, prostě jsem civěla před sebe a chvíli si to všechno srovnávala v hlavě.
"Přestěhovali jsme se sem, protože mě šikanovali a už se to nedalo vydržet. Zašlo to prostě až moc daleko. Celá ta historka s tím, že jsme tady kvůli práci rodičů je lež. A ta scénka dneska, prostě to bylo o mě. O mé staré škole, o tom co se tam opravdu dělo. Všichni se očividně bavili, no když víš, že se to týká tebe samého, tak to celkem dost zraní… To je všechno, co potřebuješ vědět. Už tak toho je moc. Zapřísahala jsem se, že až přijedu sem, zahodím minulost a začnu znova…" vychrlila jsem ze sebe rychle.
Zvednul se a beze slova šel pryč. Čekala jsem cokoli, ale tohle ne. Nechápala jsem. Tak jsem prostě jen seděla a čekala, co bude dál…

  • Další je v nedohlednu :D ale bude snad brzo ;) :D Luc