Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Listopad 2014

10.díl

4. listopadu 2014 v 23:14 | Luss |  Nic není tak, jak se zdá...
Vzhledem k tomu, že tahle povídka tu taky dlouho nebyla, doporučuju si přečíst aspoň předchozí díl ať jste v obraze ;)
--> zde <---

Po půl hodině čekání jsem to vzdala a vydala se domů. V hlavě mi běhaly nejrůznější myšlenky a na tváři jsem opět pocítila slzy. Vešla jsem do domu a hned šla spát. Neměla jsem náladu na nic a už vůbec ne na to poslouchat je, jak se zase hádají…
Austin se neukázal ani další týden, jakoby se po něm slehla zem. Ani Megan nevěděla, co s ním je a i kdyby, pochybuju, že bych se to dozvěděla.
"Zoey?" Nick mi zamával rukou před obličejem.
"Co?"
"Zase jsi mimo? Ptal jsem se, jestli se přijdeš podívat na náš koncert."
"Promiň. Jasně, že přijdu."usmála jsem se. A zase jsem se ve své hlavě vrátila k Austinovi a k tomu, co se stalo.
"Ehm… Tak my už radši půjdem."ozval se Jim a i s Wen se zvedli a rychle se přesunuli k brance.
Teď už jsem byla plně při smyslech, otočila jsem se čelem k Nickovi. Jeho starostlivý pohled mě svým způsobem až děsil. A napjetí mezi náma by se dalo krájet, doslova.
"Jsi mimo kvůli Austinovi, že?"ptal se a v jeho hlasu byla slyšet jistá dávka zklamání.
"Jo, asi. Totiž… Nechápu to."
"Není to nic neobvyklého, prostě občas někam zmizí a pak se zase objeví jakoby nic."
"Vážně?"zeptala jsem se poněkud víc nadšeně, než jsem chtěla.
"Ty ho chceš…"
"Nechci! Je to kamarád, teda asi."
"Ach bože Zoey… Dávej si na něj pozor, prosím."
"Proč?"
"Nevím, jen nechci, aby ti třeba ublížil a…"podíval se směrem k plotu. "Hele, my o vlku a vlk je tady. Tak já asi radši půjdu. Ahoj."zvednul se a už ho nebylo. Místo jeho jsem teď viděla Austina s kytkou v ruce a úsměv od ucha k uchu.
"Co se tak tlemíš? Mě to, co se stalo, moc úsměvné nepřijde. A tu kytku si strč někam."otočila jsem se, že vejdu dovnitř.
"Ale tak přece počkej."chytnul mě za ruku. "Přišel jsem se hlavně omluvit a vysvětlit ti to."
"Tak do toho."
"Já… Neměl jsem odcházet, byla to blbost, ale musel jsem. Vím, že se to moc nedá chápat, ale uvidíš časem jo. A… Je mi to líto, to co se ti stalo…"
"Tak to bylo celkem slabé."
"A co si představuješ? Že tě tu budu odprošovat na kolenou?"
Pokrčila jsem rameny. "Třeba."
"Tak fajn." vrazil mi tu kytku do ruky a kleknul si. "Zoey Braunová, prosím tě, odpustíš mi, že jsem se zachoval jako naprostý idiot a odešel po tom, co jsi mi svěřila své největší tajemství? Plně si uvědomuju, že to byla chyba a přísahám, že se nic podobného už nikdy nestane."
"Zvedni se z té země proboha."zasmála jsem se. "Budiž ti odpuštěno, pro tentokrát."mrkla jsem na něj a šla dát tu kytku do vázy.
"Co je zač?"v kuchyni jsem narazila na svého otce. Táhlo to z něj, zase.
"Kamarád."
"Kamarád? Já ti dám takové kamarádíčkování s někým takovým, to není tvoje liga."
"Přestaň. Nedělej ostudu. Zas seš nalitej."
"Copak ti to tam nestačilo? Takovýhle kluci nestojí za nic, takže ať už tu není. Rozumíš?"stisknul mi ruku, poměrně dost pevně.
"Auu, pusť mě."
"Ehm… Tak já asi radši půjdu."ve dveřích se objevil Austin.
"Ne, počkej."
"Jo běž a už se tu neukazuj."ozval se on.
"Jacksone, nech toho!"zařvala jsem.
"Tohle je můj dům, ty mi nebudeš rozkazovat!"jeho ruka se objevila na mé tváři, jen to plesklo a mě vyhrkly slzy.
"Dost, bude lepší, když půjdu, tohle není potřeba. Uvidíme se ve škole Zoey. Pane Braune."kývl a odešel.
"Nejsem Braun! Tak se jmenoval její pravej otec, ten hajzl, co jí opustil." zařval ještě.
"Seš příšernej!"zařvala jsem a rozběhla se za Austinem. Doběhla jsem ho na rohu ulice.
Chytla jsem ho za ruku a obejmula ho. Rozbrečela jsem se, zase.
"Pšš, to je dobrý."hladil mě po vlasech…

"Wessi, pusť mě, tohle nechci."snažila se mu vysmeknout.
"Ale to víš, že to chceš. Vždycky ses mi líbila víc ty než Tess. Taková nevinná."smál se.
"Notak, pusť! Tohle bych jí nemohla udělat!"
"Proč ne? Stejně je to mrcha, ty to víš."
"Je to tvoje holka…"
"To mi je momentálně jedno."svalil ji na postel a začal jí líbat.
Nespolupracovala, chtěla odtud pryč a pak to přišlo jako blesk z čistého nebe…



  • Trololol:D další díl je na světě, asi bych neměla psát večer, kdy sotva vidím na klávesnici, protože jakmile si to po sobě zítra přečtu zjistím, že je to shit, který nemá hlavu a patu :D:D
  • Musela jsem se v tom prostě už hnout a aspoň vidíte, že jsem se konečně pohla svým líným pozadím a zkopírovala si předchozí díly, abych mohla pokračovat:D
  • Pokud se všechno podaří tak jak má a nezamotám se v tom, tak ta povídka bude bomba:D asi:D pak z toho stejně bude bullshit, který se nebude dát číst a já se za něj budu stydět.
  • Ale dost už keců... Hope you like it:D A prosím o jakoukoli zmínku o tom, pokud jste si to přečetli nebo cokoli :D
  • Díky, Luss.