Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Díl druhý

10. května 2016 v 23:05 | Luc |  No happy ending(s)
Jelikož to tady nebylo strašně moc dlouho, tak tady přidávám odkaz na předchozí díl, abyste se když tak dostali do obrazu.. --> zde <--


Vybalila si věci a rozhodla se, že si půjde lehnout na pláž.
Byly dvě hodiny odpoledne. On se někde potuloval a tak stejně neměla co na práci. Oblékla si své černobílé bikiny, přes které natáhla krátké letní šaty, vzala si tašku s ručníkem, opalovacím krémem a sluneční brýle. Vyšla a šla směrem k rušné části s lehátky, zastavila se však značnou část od nich. Roztáhla si na písek ručník, sundala šaty a lehla si.
Mohla tam ležet tak hodinu, možná méně, možná více, když uslyšela křik. Posadila se a zahleděla se na moře. Uviděla lehátko, které se plavilo po hladině, ale nikde nikdo. Když se zadívala pozorněji, uviděla osobu, která se zpod něj snažila marně dostat pryč. Neváhala ani vteřinu, skočila do vody a plavala, jak nejrychleji mohla. Po chvíli už odstrkovala lehátko a vody vytahovala menšího chlapce. Položila ho na tu nafukovací věc a plavala i s ním co nejrychleji ke břehu. Lidé už se sbíhali, včetně plavčíka, kterým byl k jejímu velkému překvapení Marco.
Vynesla chlapce z vody a položila ho na svůj ručník. Chlapec se pomalu vzpamatovával a otevřel oči. Bylo to jen tak, tak.
"Gracias! Muchas gracias!" vykřikovala žena, která k ní přiběhla a objala ji. Nejspíše jeho matka.
"De nada." Mávla rukou a usmála se.
Dav se pomalu rozpustil a zůstala tam už jen ona, Marco a chlapec s matkou. Marco se nadechoval, že už něco řekne, když v tom se ozvala ta žena.
"Vy muset jít s námi napít, vy zachránit jeho život." drmolila.
"To by udělal každý, nic to nebylo." odvětila. Žena jí však nerozuměla.
Lucy se zoufale zadívala na Marca, sice něco málo španělsky uměla, ale byly to spíše fráze, co načetla v příručkách. Marco se jen mile usmál a spustil plynulou španělštinou, žena něco odpověděla. Ještě chvíli se bavili a pak žena i s chlapcem se smíchem odešli pryč.
"Já jsem Lucy." znělo mu hlavou. Tak krásná…
"Řekl jsem jí, že jste moje kamarádka, že vás na panáka pozvu sám." vysvětloval a poprvé za tu dobu se jí odvážil podívat do očí. "Je vám vděčná, a kdybyste cokoli potřebovala, máte se za ní stavit, dělá tady v krámku na konci promenády." usmál se na ni. Tak krásná… Oči barvy mléčné čokolády.
"Netušila jsem, že děláte plavčíka."
"Někde se začít musí." Mrknul na ni. "A práce na pláži má své výhody." dodal a pokrčil rameny.
"To věřím. Surfujete?" zeptala se a ukázala na jeho ruku, ve které držel vosk.
Usmál se a v očích mu zajiskřilo. "Občas. Vzadu za skálami jsou ty nejlepší vlny."
Pousmála se. Johny taky surfoval. Začala vzpomínat, jak mu vždycky bylo v očích vidět nadšení, jak vášnivě diskutovali, jak jí učil jezdit… Než se nadála, z očí jí tekly slzy.
"Jste v pořádku?" zeptal se vyděšeně.
"Jo, jasně. Jen by mi teď bodnul ten panák, whiskey nejlíp."
Ani to nepostřehla a stála u baru se sklenkou v ruce.
"Nebudeme si tykat?" navrhnul s úsměvem.
"Jasně."
"Tak tedy na tykání. Ahoj." přiťukli si. Kopla do sebe tu krásně zlatavou tekutinu, trochu to zaštípalo a pak přišel ten příjemný hřejivý pocit.
"Takže… Co ty? Taky surfuješ?" nadhodil.
Její výraz zase trochu posmutněl. Na mysli se jí zase objevil Johny. "Dříve ano, teď už ne."
"Vážně? Proč?" ptal se dál.
"Minulost. Vzpomínky." zašeptala.
V tu chvíli se zarazil. Že by taky přijela zapomenout? Chce tu taky začít od nuly?
"Jak dlouho vlastně zůstáváš ve Španělsku?" vyhrkl hlasitěji než měl v plánu.
Její zorničky se rozšířily, ale odpovídala už s klidem v hlase. "To já nevím. Možná do konce měsíce, možná déle, možná odjedu dřív." odvětila a pokrčila rameny.
"Nemusíš pracovat? Nikdo tě doma nečeká?"
"Práci dělám z domu, takže klidně i odtud a ne, nečeká… Už ne." řekla polohlasně a svůj pohled sklopila k zemi. Oční víčka semkla pevně k sobě. "Proč jsi tady ty? Proč ses sem přestěhoval?"
Hlasitě polknul. "Chtěl jsem začít znova a Španělsko byl můj sen už od mala."
Přikývla, ale i nadále sklápěla svůj pohled k zemi, skoro jako by to bylo nejzajímavější místo téhle planety.

  • Tak snad jen, doufám, že se vám to líbilo. Další očekávejte snad brzy.
    Luc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mary B Mary B | 12. května 2016 v 16:49 | Reagovat

...doufám že brzo,už se těším!!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama