Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Between walls

29. května 2016 v 23:06 | Luc |  Jednodílovky
Křečovitě objímala svého plyšového medvěda, do kterého se vpíjeli slané kapky padající z jejích očí. Přála si jediné, aby aspoň na chvíli obživl, mohl mluvit. Protože on jediný to celé prožíval s ní. Chvíle, kdy byla šťastná, chvíle, kdy byla na svých kolenou bez možnosti vstát, chvíle, kdy znova nabírala sílu, chvíle, kdy jako teď jen seděla opřená o zeď a svírala ho ve svém náručí. Byl jejím nejbližším přítelem mezi těmi čtyřmi zdmi.
Ráda by to nazvala svým pokojem, kouskem sebe. Ale jak prchalo všechno z ní, prchal jakýsi život i z té dříve veselé a energií nabité místnosti. Plakáty, fotky, motta. Zmizely. Zůstali jen holé zdi. Necítila se v něm dobře. Paradoxem bylo, že to bylo jediné možné místo úniku před světem. Její chvíle soukromí.
Den co den přišla domů, bouchla dveřma a rozhlédla se. Viděla nepořádek. Hromady věcí, které jaksi postrádaly smysl. Tak přesně se ona cítila. Tak vnímala svou existenci. Nesmyslně. K ničemu. Zbytečně.
Když se všechno zahalilo do tmy, všechno jakoby snad ještě zesílilo její utrpení. Hrobové ticho přerušované ozvěnou jejích nářeků, hlubokých výdechů, vzlyků. To bylo jediné, co ty čtyři stupidní zdi uměly. Odrážet a zesilovat všechny její pocity, vracet jí je do obličeje. Přála si od nich dostat odpovědi. Místo toho se však dočkala pouze ustavičného mlčení.
Proklínala to ticho. Za těmi zdmi se toho událo tolik. Tolik toho skrývaly před světem.
Přála si slyšet cokoli, pád tužky ze stolu, nově příchozí zprávu. Přála si, aby všichni její plyšáci byli aspoň na chvíli živí, aby jí z ničeho nic jeden z nich pohladil po tváři a řekl "bude to dobrý". Dočkala se však pouze toho odporného, zároveň však mírumilovného ticha, přerušovaného pouze jejím hlasem. Nemohla dýchat.
Měla pocit, jakoby se ty zdi každým dnem přibližovaly blíž a blíž k sobě, až jí jednoho dne opravdu rozdrtí. Ne jen zevnitř, ale i na povrch.
Milovala je a proklínala. Čtyři pitomé zdi. Bez kousku citu a života. Přesně tak, jako se cítila ona.
Když se teď o jednu z nich opírala, přála si, aby se do ní vpila. Aby se mohla stát součástí té stěny. Ty stěny měly svůj vlastní příběh.
Navenek však nedávaly nic znát. Stejně jako ona. Mlčela i nadále, dusila vše v sobě.
Byla obklopena neviditelnými zdmi kamkoli se pohnula. A ty zdi byly neproniknutelné. Věděla totiž, že jí nikdo neporozumí víc, než ustavičné mlčení čtyř holých zdí pokoje, ve kterém žila.

Máme tu další, poněkud kratší jednodílnou povídku. Neřekla bych, že je to jedna z mých nejpovedenějších. Well, mé pocity a myšlenky jsou zmatené a poněkud se zase začínám dostávat do období, kdy bych pořád jen spala. Možná i to se podepisuje na kvalitě posledních článků. Konec mých žvástů. Snad jen doufám, že se aspoň trochu líbila.
See ya,
Luc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B.Mary B.Mary | 30. května 2016 v 14:05 | Reagovat

.... smutné ...,je s ni cítit asi tvoje momentální rozpoložení :-)...tyto chvilky máme každý...život je jak trampolína,zase bude líp  :-)

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 30. května 2016 v 23:21 | Reagovat

"Milovala je a proklínala. Čtyři pitomé zdi. Bez kousku citu a života. Přesně tak, jako se cítila ona." - To bylo jako chytnout kulku. Vyjadřuje to moje aktuální psychické rozpoložení.

Z příběhu jde cítit, že do toho dáváš opravdu hodně ze sebe. Budu ti přát, abys měla hodně síly. Věřím, že to zvládneš.

3 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 18. března 2017 v 16:29 | Reagovat

boxplot :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama