Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Empty soul.

24. května 2016 v 22:50 | Luc |  Jednodílovky
Cítila chlad. Prázdno. Nic víc.
Procházela ulicí. Byly 3 hodiny ráno. Zastavila u houpaček. Sedla si na jednu z nich a ta začala vydávat pravidelný vrzavý zvuk v důsledku toho, že se rozhoupala.
Ve sluchátkách jí hrála jedna a ta samá písnička pořád dokola. "Jejich písnička."
Očekávala by bolest, trápení, zklamání, slzy. Aspoň náznak citu. Náznak toho, že je ještě živá. Náznak toho, že se uvnitř ní nenachází vzduchoprázdné nic.
A tak seděla a dál se houpala, přemítala. Hrabala se v minulosti, v těch krásných vzpomínách, které by jí teď měly tak moc bolet a trápit. Nad kterými by se snad i pousmála. Marně. Cítila jen chlad. Prázdno. Nic víc.
Čas běžel dál a dál, ulice byly prázdné. Milovala to. Bylo to jakoby snad žila ve městě duchů. Zvedla se a pokračovala v cestě. Loudala se. Prohlížela si všechna ta místa kolem. Každý jeden barák, keř, hrbol na silnici. V nočních světle lamp všechno vypadalo mnohem lépe než za světla denního.
Lehla si doprostřed opuštěné cesty a dívala se do nebe. Přemýšlela. Co dělat. Chtěla něco cítit. Chtěla vědět, že bude znova schopna milovat. Že má naději. Cítila však jen chlad, který obklopoval její srdce. Prázdno. Nic víc.
Když se vracela domů, ptáci už vesele zpívali a na obloze se mísily všechny odstíny modré. Svítalo.
Lehla si do postele a zavřela oči. Chtěla spát. Byla unavená... Nemohla. V hlavě jí pořád běhalo to samé dokola. Přemítala nad životem. A stále nic necítila. Jen prázdno. Hnusné a odporné prázdno, které ji drtilo ze všech stran.
O dvě hodiny později to vzdala. Vzala své kolečkové brusle a vyrazila ven. Jela rychle. Vítr jí vlál ve vlasech.
Když se po dalších čtyřicetipěti minutách vrátila domů a stoupla si pod sprchu, přeci jen něco cítila. Fyzickou únavu a vyčerpání. Uvnitř sebe však stále cítila jen chlad a prázdno. Nic víc.
Její dříve oblíbený sport, věc, která jí naplňovala, se proměnila v něco nevýznamného.
Teplé proudy, které stékaly po jejím těle jakoby snad měly smýt všechnu tu špínu. Všechno to trápení. Tu prádnotu. Vše, co jí tak tížilo. Stála tam, pět, deset, patnáct minut. Stejně to nepomohlo. Pořád byla pod tou nepropustitelnou vrstvou chladu a prázdna. Necítila nic a nevěděla jestli se smát či brečet. Ironické. Brečet nemohla a stejně tak k úsměvu neměla důvod. Byla zoufalá.
Teď v tuhle chvíli chtěla cítit tu bolest, kterou vždy tak proklínala. Chtěla vyjít ven a zhluboka se zase nadechnout. Chtěla být zničená. Zklamaná. Šťastná. Chtěla cokoli. Chtěla všechno, jen né tohle.
Cítila chlad. Prázdnotu. Nic víc.

Hola, zase se po pár dnech hlásím. Dneska s trošku netypickou jednodílnou povídkou. Snad se aspoň trochu líbila. Další z mých výtvoru bude brzy. I hope so.
See ya, Luc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B.Mary B.Mary | 25. května 2016 v 10:57 | Reagovat

....hodně smutné a vyjadřuje pocity spousty mladých lidí ale život je sinusovka ,takže vše se zase dá do rovnováhy ...a proto očekávám další  pěknou povídku....optimistickou :-)

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 26. května 2016 v 22:10 | Reagovat

Je to jako kdybys vypisovala moje pocity. Každý je zvláštní, něco s sebou nese. Vrátilo mě to do vzpomínek, kdy jsem se v noci procházel s mojí kamarádkou městem, chodili jsme s malou lucernou se svíčkou, a vždycky jsme lehávali na prázdném parkovišti u Penny marketu. Cítil jsem prázdnotu a ona se ji snažila vyplnit. V noci je všechno lepší, protože tma v tobě splyne s tou temnotou okolo. Je to jako takové maskování.

Moc dobře vím, jak to může být zdrcující. I to "nic" někdy bolí víc než ta negativita.

Těším se na další povídku! Tahle mě opravdu nadchla. Děkuji ti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama