Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Loser

17. června 2016 v 10:07 | Luc |  Deníček aneb můj (ne)obyčejně obyčejný život
S horečkama ležím v obýváku zahrabaná někde hluboko pod peřinou a v pozadí mi hraje nějaký starý stupidní seriál v televizi. Zrovna jsem přišla ze školy, kam jsem musela na zkoušení z fyziky. Dopadlo dobře. Aspoň něco. Cpu do sebe pilulku za pilulkou a připadám si jako nějaký feťák, ale co už.

Nebylo by to totiž ono, kdybych neonemocněla v tu nejhorší možnou dobu. V pondělí jsem měla odjet na sportovní kurz. A nějak je to pasé. Zase. Tak si nějak říkám, proč se to stane vždycky mě. Opět antibiotika a jen se modlím, aby opravdu šlo o obyčejnou angínu a ne o příušnice vzhledem k tomu, jak mi natekly mandle. Jsou jako dva tenisáky. Přemýšlím, že bych je vytáhla z krku, aby to přestalo bolet a ten tenis si s něma s chutí zahrála. Dneska by se mi asi patřičně dařily smeče.

Znáte ten pocit, když do něčeho dáte všechno a i tak to nestačí? ... Ve středu jsem s horečkama byla psát pololetní práci z matiky. Jen abych nebyla neklasifikována a nemusela to dělat v srpnu. Ale když vás někdo chce potopit, tak si cestu najde. Vždy. A tak místo toho, abych měla klidné prázdniny, přes které jsem se mohla dát aspoň částečně dohromady, prožiju další dva měsíce plné stresu.

Už od prosince jsem se modlila, aby už byly prázdniny. Abych už měla klid...
Nejde o to, že bych měla nedostatek známek. Přeci jen 10 z 12 známek je patřičně dost. Ani nejde o to, že bych snad měla samé pětky. Můj průměr je 3.8. Byla by to krásná čtyřka. Ale ne. Protože jsem se kvůli zdravotním problémům nevlezla do stupidní kvóty 30% absence, tak se paní profesorka rozhodla, že prostě klasifikována nebudu. Doufám aspoň, že aspoň cítí nějakési to její uspokojení. Plazím se po zemi, tak proč by si ještě nekopla že.

A pak mi s milým úsměvem řekne, že potřebuju být hlavně v klidu. V této chvíli přichází ta ironie. Jak mám být v klidu, když mi nedopřeje ten čas, který jsem potřebovala? ... Díky moc paní profesorko.

V koncovém důsledku je úplně jedno, že jsem s horečkama chodila na doučování, že jsem se s horečkou do té školy hnala kvůli písemce. Je jedno, že tady teď sedím, brečím a nejradši bych něco rozbila. Je jedno, že se budu celou dobu stresovat, že je to na mojí rozloženou psychiku ještě větší nápor než byl do teď. Hlavně, že ona docílila svého. Tak gratuluji, opravdu.

Vytočená, psychicky nevyrovnaná a ubrečená,
Luc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B.Mary B.Mary | 17. června 2016 v 16:58 | Reagovat

Luci,ty to vydržíš,je to další zkušenost do života... tak udělej si kolem sebe "bublinu" a nepouštěj k sobě nic a nikoho špatného :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama