Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Sbohem léto

25. června 2016 v 19:42 | Luc |  Deníček aneb můj (ne)obyčejně obyčejný život
Je to osmý den od mé hospitalizace. V pokoji už znám snad každý kout, nerovnost, škárbanec... Pomalu a jistě mi to začíná lézt na mozek.

Neděsí mě to, že jsem tady. Děsí mě jen to, že se můj stav nelepší. Já s tím nemůžu vůbec nic dělat... A tak každým dalším jedním dnem se začínají hroutit mé plány na léto. Měly to být super prázdniny. Měly to být dva měsíce zážitků a akcí, věcí, co dělám ráda. Bohužel.

Ta představa, že se snad budu muset vzdát brigády, festivalu, tábora, který měl být můj poslední. Vždycky mě to nějakým způsobem sejme. Jsem schopná smířit se s tím, že si nějakou dobu nedám jídlo, co mám ráda, že se budu muset hlídat. Ale nedokážu se smířit s tím, že se musím na pár měsíců vzdát věcí, co miluju. Brusle, kolo, tanec, běh. Nedokážu bez toho žít.

S každou další minutou si uvědomuju, jak mi tu chybí maličkosti jako můj velký plyšový medvěd, opřený o zeď. Klavír. Můj pracovní stůl, na kterém je spousta poházených papírů. Možnost vyjít ven z pokoje, ven z domu. Nosit normální oblečení. Spát do dvanácti. Usínat nad ránem. Vlézt si do vany, která je plná pěny a zapálit si u toho svíčky. Bláznění s kamarády.

V hlavě se mi pořád točí dvě otázky.. Proč já? A co jsem komu tak strašného udělala, že si tohle zasloužím? ....

Tohle léto mělo být prostě úplně jiné. Měl to být odraz od dna. Zasloužené znovuobjevení samy sebe. Štěstí, radost, dlouhé noci na festivalech při poslechu fajn kapel. S pivem v ruce. Měl to být konec utrpení, konec všeho trápení, všeho toho zlého, co se stalo. A místo toho? Trčím tady a koukám do stropu. Po nocích pevně semykám víčka k sobě. To abych nebrečela.

Dokázala bych se i přes to všechno přenést, ale... Vím, že si neodpočinu ani z poloviny tak, jak potřebuju. Že v září nastoupím do školy opět zcela vyčerpaná. A taky vím, že pokud se teď nemýlím, tak to nezvládnu. Protože jsem byla silná už moc dlouho. Tak dlouho jsem věřila v lepší zítřky. Že po tom všem musí přijít něco dobrého, co to všechno vyrovná...

Well, asi toho nejsem hodna. Ne teď. Asi to ještě pořád nestačilo...
Luc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B.Mary B.Mary | 26. června 2016 v 11:04 | Reagovat

Luci,nic ne trvá věčně.... a každý neúspěch,nemoc.... člověka opravdu posílí ,věř mi ,vím o čem mluvím!!!Teď to už, možná zatím pomálu ale křivka tvého života se bude zvedat :-)

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 1. července 2016 v 15:11 | Reagovat

Když člověk nemůže dělat to, co ho naplňuje, tak to musí být fakt ubíjející. Je hrozný, že jsi tam skoro jako v neprodyšně uzavřené cele, když už znáš každičký detail pokoje.

Neboj se, dokážu si představit, jak těžké to je. Taky jsem to už několikrát zkusil vzdát, ale nikdy se mi to nepodařilo. Zmizet se zdá strašně jednoduché, ale je to složité a bolestné.

Vím, že to musí být těžké, zlato. Jsi silná a bojuješ dál, to, že tu pořád jsi je jenom důkaz toho, kolik síly v tobě ještě dřímá.

Všechny mraky jednou rozežene nějakej paprsek slunce. Budu doufat, že nějakej zazáří a přinese ti všechny kýžený kratochvíle, které si chceš v létě vychutnat.

Opatruj se <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama