Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Duben 2017

Everything has changed

11. dubna 2017 v 20:59 | Luc |  Deníček aneb můj (ne)obyčejně obyčejný život
Aloha přátelé,
vůbec mi nedošlo, že poslední článek jsem napsala v únoru a že tak nějak uběhly skoro dva měsíce bez jediné zmínky o mé existenci. Ono vlastně asi ani není moc, co bych psala. Nevím totiž jestli je v poslední době vůbec někdo, kdo by si všímal toho, že žiju.
V poslední době se nic moc nestalo, hádám, že v mém životě se vlastně neděje nic zvláštního obecně... Jen jsem došla ke spoustě sebeuvědoměním. A nebylo to zrovna lehké. Řekla bych, že to nejhorší už mám za sebou. Ale v posledních dnech se cítím zase extrémně moc prázdná.
Nejde o kluky, o zlomené srdce. Hádám aspoň. Dobře, asi částečně kecám. Jde o lidi kolem. Jde o to, že jsem si uvědomila, že nemůžu mít vztah s kýmkoli, protože stejně myslím na jiného. A ten teď odejde na vysokou do Prahy. Už ho nebudu denně vídat na chodbách, už mě nepotěší pitomé ahoj. Všichni říkají, že zapomenu, když ho nebudu vídat. Já vím, že ne.
Další uvědomění - Irsko bylo fakt hodně daleko a jsem ráda, že už je zase blíž. Tenhle klučina udržuje aspoň nějakou určitou rovnováhu v mém životě a já trpěla, při pomyšlení, že mi zmizí ze života na furt. Protože ač to mezi námi bylo jakékoli, vždycky to bude osoba, která změnila úhel mého pohledu na svět a vždy to bude osoba, která přišla, když všichni odcházeli. Osoba, na které mi záleží jiným způsobem než na všech ostatních.
Ono je to vůbec zvláštní... Lidské vztahy, city a pocity. Všechno se mění ze dne na den, z minuty na minutu. Člověk, který vám byl snad nejblíž se začne s odpuštěním chovat jako arogantní čurák a vás to v tu chvíli samozřejmě mrzí, protože víte, že jste mu nic neudělali. Mrzí vás, že řeči typu "jsem tu pro tebe a vždy budu, jsi moje nejlepší kamarádka, jsi úžasná osoba Luci" byli jen kecy, které očividně nemyslel vážně.
Nicméně, poslední dobou mě nic nebaví. Vím, že žiju život, který žít nechci a taky vím, že bych se měla sebrat a začít s tím něco dělat. Jenže pořád přemýšlím jak na to. Lidi se ozvou jen tehdy, když něco potřebujou. Nikdo se nezeptá, jak se mám a jestli mě něco netrápí. Je to smutné. Ale asi jsem si na to už tak nějak zvykla, hádám.
Teď zase ležím v posteli s teplotama a říkám si, že už je to asi vážně zákon schválnosti, protože jsem zase měla naplánované nějaké akce, na které jsem se těšila a zase jsem onemocněla a nemůžu tam jít. Což se stává strašně často.
Doufám jen, že všechno bude brzo tak, jak má. A že ta prázdnota zase aspoň na chvíli odezní. Jinak se asi zblázním.
See ya,
Luc.