Oblíbené blogy:
Madame Luc - obrovský talent se srdcem na správném místě.

Dem
(neaktivní, ale rozhodně doporučuji si přečíst její povídky, protože jsou naprosto luxusní)
http://work-of-art.blog.cz/


Lexi a Cookies (momentálně neaktivní)
http://mes-histoires.blog.cz/


Květen 2017

My new addiction - SKAM

27. května 2017 v 18:43 | Luc |  Deníček aneb můj (ne)obyčejně obyčejný život
Hola amigos.
dneska jsem se rozhodla napsat trošku netradiční článek, ale hádám, že to tady po všech těch depresích bude vcelku příjemná změna. Sice moc neumím psát jakési recenze, ale tak aspoň se o to pokusím.
Poslední 4 dny nedělám prakticky nic jiného, než že sedím u počítače a koukám na SKAM. Moc z vás asi netuší, o co jde. Obecně o tom moc lidí neví a podle mě je to strašná škoda, protože je to fakt naprosto luxusní a hlavně autentický.
No a co že to teda vlastně SKAM je?
Jde o norský seriál, který vypráví o každodenních problémech teenagerů. V každé sérii je hlavní postavou někdo jiný a každá série se zaměřuje na jiný problém - vztahy, náboženství, láska, coming out...

Oficiální popis přikládám zde:
V seriálu Skam se setkáváme s osudy dospívajících studentů střední školy Nissen v Oslu, přičemž se každá série zaměřuje na hlavní dějovou linku jednoho konkrétního páru, s níž se prolínají příběhy všech členů party. Seriál se odehrává na ose reálného času s velkým přispěním propagace a aktivit na sociálních sítích. Skam není jen o lásce a velkých přípravách na tolikrát oslavovaný Russ ("Russefeiring" - tradiční asi měsíc trvající slavnost norských maturantů, kdy si jejich skupinky dávají výstižná jména, nosí stejnokroje a připravují a zdobí svůj vlastní autobus/dodávku, to vše za doprovodu bujarých oslav a večírků). Skam je především o hledání sebe sama, významu přátelství, síle popularity, uvědomění si vlastní sexuality, získání reálného pohledu na svět, umění vážit si sebe sama, obětování se, uvědomění si vlastních chyb a snaze o jejich nápravu, solidaritě s nejbližšími, rodinných vztazích, psychických poruchách, znásilnění, vydírání, nepředpojatosti, toleranci k jiným pohledům, názorům a kulturám...

Výsledek obrázku pro skam actors


A proč se mi vlastně ten seriál tak líbí a proč o něm vůbec píšu?
Líbí se mi to, jak je ten seriál originální. Je tvořen v podobě j
ednotlivých klipů, z kterých jsou potom tvořeny díly. Člověku to dodává pocit, že se dívá jen na záznamy každodenního života. Herci jsou přibližně stejně staří jako postavy, které hrajou a to taky podle mě udělá hodně.
V každé jedné sérii jde vidět nějaký progres a seriál se neustále zlepšuje. Jeden díl má kolem 20 - 30 minut a vždycky to člověka nutí se dívat dál a dál.

Hlavní postavy první série jsou Eva a Jonas. Za mě asi nejslabší série v porovnání s ostatními, zároveň však tak dobrá, že jsem se na celou stihla podívat za jednu noc.
Druhá série vypráví příbeh Noory a Williama. Řeší se tu mimo jejich vztahové problémy i poruchy příjmu potravy.
Třetí série je linkou Isaka a Evena. Mimo coming out se zabývá mánií a bipolární poruchou.
No a čtvrtá série, která zrovna aktuálně vychází je příběh muslimské dívky Sany, která řeší rozpory své víry.

Já jsem se k seriálu dostala vlastně díky 3. série, p
rotože jsem to kdysi zahlédla někde na Youtube. Bohužel v té době nebyli ani anglické titulky a tak jsem se k tomu vrátila úplnou náhodou až teď. Každopádně každá série mě neustále překvapuje a pořád se těším čím dál více na nové díly. Za mě osobně vedou 2. a 3. série, ale to je způsobeno oblíbeností postav. (Dneska jsem zběsile vykřikovala, že chci do Norska, protože prostě Even a Isak jsou tak zatraceně cute.)

Myslím si, že hodně lidí neví o co jde hlavně proto, že seriál je přeložený jen do angličtiny. (V češtině jsou online dostupné zatím jen 2 série a v celé republice jsou jen dvě
slečny, které to překládají a pracují na tom.) Ale rozhodně všem doporučuju tomu seriálu dát aspoň šanci, protože jsem přesvědčena o tom, že to všechny mladé tak nadchne, že se nebudou moct odtrhnout stejně jako já. Hlavní kouzlo toho seriálu podle mě spočívá totiž v tom, že tam každý najde kus sebe. Každý tam najde nějakou radu, něco, co mu může pomoct v jeho všedním životě.

To je asi vše, co bych k tomu tak řekla. Prostě: SKAM FOR LIFE! :D <3

Love u,
Luc.

Hádej co? Depka

2. května 2017 v 20:05 | Luc |  Deníček aneb můj (ne)obyčejně obyčejný život
Hola amigos,
hádám, že už uplynul snad další měsíc, co tady nepřibyla ani čárka. Co už. Poslední dobou jsem hrozně líná a vlastně nevím, co ještě. Vlastně nemám chuť vůbec nic dělat. Nejradši bych pořád jen ležela a spala a spala a spala. A jedla. Občas.
Nějak v posledních dnech objevuju čím dál více písniček, které jsou textem tak výstižné, že je po chvíli už umím nazpaměť a učím se je hrát na klavír. Pak je po nocích hraju a přemýšlím, jestli tohle bude trvat ještě dlouho.
Pozorováním sama sebe zjišťuju čím dál více, že můj život je jeden velký stále se opakující a nekončící stereotyp. Hádám, že už jsem si tak nějak zvykla na to, že existuju. Ne, že žiju.
Chtěla jsem ulevit své duši a svému srdci, tak jsem se odhodlala k napůl zbabělému kroku ve formě dopisu. Paradoxně jsem svému srdci, své mysli i své duši jenom přitížila, protože teď každý den žiju s myšlenkou, zda-li to ten dotyčný aspoň četl, když už nedostávám žádnou zpětnou vazbu. Vlatně by mi stačilo, kdyby mi řekl nebo napsal "četl jsem to." ... Nepotřebuju nic víc. Ale tohle neustále trýznění sama sebe mě zabíjí. Jenže když je člověk moc velký zbabělec na to, aby to druhému řekl do očí, může si za to nakonec asi sám.
Na druhou stranu přemýšlím, jestli po tom všem, jsem mu až tak moc někde, že se ani neobtěžuje odpovědět. Nebo jen prostě nemá co říct. Jestli se to sluší či nesluší. Jestli to vůbec něco znamená. Protože, kdyby odpovědět nechtěl, nemusí to přece hned znamenat, že jsem mu úplně ukradená. Nebo ano? Třeba jen nemá čas. Přece jen má těsně před maturitou. Ale... Je tak těžké napsat aspoň něco? Vážně jsem tak naivní, že ho neustále nějak omlouvám, jen abych si nepřipustila tu zdrcující pravdu, že ve skutečnosti mu je to vlastně všechno úplně jedno..? Je to vlastně po tom všem strašně smutné. A já se neustále nedokážu smířit s myšlenkou, že už ho třeba nikdy neuvidím. Že to skončí takhle.
Další novinka? Luc byla šikovná a musí teď chodit o berlích. Fakt nenávidím ten fakt, že jsem teď odkázaná na lidi kolem sebe. Že se v podstatě sama nikam nedopravím. No prostě klasicky všechno špatně.
Oblíbila jsem si hodně post hudbu v poslední době. Je to všechno sice strašně depresivní, ale tak nějak to odpovídá mému celkovému rozpoložení. Hádám. Čekám, kdy to všechno prostě skončí.
Luc.